Examen – amen jako věřím, staň se, souhlasím. A ex ze něco ze vnitř. Ne S ale Z – změna stavu. Zvěřím – uvěřím. Ještě mně tam stále nějak nesedí to zpytování – možná si jej zkusím nahradit hledáním. Ano, hledání Boží vůle, hledání Lásky.

Examen je i v modlitbě Otče náš:

  • Jenž jsi na nebesích – vděčnost
  • Přijď království Tvé – prosba
  • Buď vůle Tvá – odpočet
  • Odpusť nám – odpuštění
  • Neuveď nás – obnova

VDĚČNOST

První částí této modlitby je poděkování dobrému Bohu za Dobro, které nám dal. Modlitba je myšlenka, která má nějaké zabarvení. Dlouho jsem se trápil tím, že jsem v modlitbě hledal nějaké vytržení, něco „božího“. A on je to vlastně jakýsi vnitřní rozhovor. Jako když myslíte na svou milou. Jen tak myslíte na Boží věci – a to je vlastně vše …

Při tomto kroku nechceme ani tak naklonit si našeho Boha tím, že jej budeme chválit. Chceme se pozitivně naladit na to, co přijde. Poděkovat je slušnost, to nás učili – doma, ve škole. Dokonce to mnohdy přinášelo svoje plody. Ale tady je to něco více. Je to radost z toho, co se stalo, co jsem mohl prožít.

Pro inspiraci je také možné si zazpívat spolu se skupinou Oboroh: Ne nás, Hospodine, ne nás ale svoje Jméno oslav, pro své milosrdenství a pro svou věrnost. (Žalm 115,1)

Pokud se nám zdá, že není za co chválit, tady je další návod:

Život je někdy hodně tvrdý, ale Ježíš říká: Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží. (Mt 11,30) Mnohdy se nám může zdát, že nejsme nic: Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi. (Lk 10,20). A pokud podlehneme ještě více a uvědomíme si svoji smrtelnost, můžeme spolu s Pavlem zvolat: A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu (Řím 8, 38).

PROSBA

Martin Buber napsal: Tehdy zdvihl hlavu. „Vtáhněme do světa Boha,“ řekl, „a každá bolest bude vyléčená.

Prosím, dej mně světlo, abych viděl svět z kříže.

Hráli jsme vám, a vy jste netancovali, naříkali jsme, a vy jste neplakali. (Lk 7,32)

Jsme stále v nebezpečí, že budeme také Boží zjevení redukovat na lidskou „samozřejmost“  – a že si z Ježíše uděláme věšák na naše zbožné fantazie. Tak je to pokaždé, když nás nahota kříže přestane pohoršovat. (Silvano Fausti – výklad Mt 16, 24)

ODPOČET

Tento postup má své kořeny v psychologii. Nebo psychologie má své kořeny u Ignáce? To není důležité, tipuji spíše možnost číslo dvě. Kognitivně behaviorální terapie, kterou jsem prošel a s nadsázkou mohu říci, že v ní mám výcvik, pracuje s tím, že si najdete konkrétní zážitek s problémem a procházíte jej znovu. Pozorujete své chování, jejich příčiny.

Proč se většina lidí neusmívá? Vždyť největší důkaz přítomnosti Boha je radost. Bůh nás nechce smutné, jako nechtěl už Kaina. Tomu taky říkal, ať není skleslý. Obecně se málo usmíváme. Pozor na to, abych nebyl pyšný – nevím, zda se za obličejem neskrývá úsměv. Napadá mě scéna z jednoho filmu: Samotáři. Macháček leží na zemi, kouří trávu a říká: lidi v této zemi málo hulej. Já bych chtěl dělat stěhováka. Víš, pomáhat jim nacházet nové prostředí, zážitky apod. Vždyť Ty už ho děláš, odpovídá mu jeho partnerka. On se zamyslí, usměje a říká: No tak super … A to je právě ono. Jsme v Boží přítomnosti a pokud si to neužíváme, tak je něco špatně.

V ranní modlitbě Adolfa Nicolase, bývalého generálního provinciála, je jedna krásná věta: A nezapomeň nám darovat schopnost se smát, když věci nejdou podle našich přání.

Člověk je stvořen, aby chválil Boha, respektoval ho a sloužil mu, a tak aby naplnil život a spasil svou duši. Všechny ostatní věci na světě jsou pro člověka, aby mu na této jeho cestě pomáhaly.

Proto je má člověk natolik užívat, nakolik jej vedou k cíli, a natolik odmítat, nakolik mu v tom překážejí. Proto má člověk vůči všem ostatním věcem získávat vnitřní svobodu a sílu, aby dokázal volit nejen to, co se mu zdá na první pohled lepší, příjemnější nebo snazší, ale to, co jej lépe vede k cíli, i když je to náročné, nepříjemné nebo bolestné.

Život je taková dobrodružná a napínavá cesta. Není moc dobré se koukat moc dopředu jako při chůzi po obrubníku, ale také ne moc dozadu. Zkrátka i zde platí natolik, nakolik.

ODPUŠTĚNÍ

Odpusť nám, i našim viníkům – mnohdy mám pocit, že těmi největšími viníky jsme sami sobě my sami.

Děkuji, že vidím i to, jak Tě přibíjím na kříž a Ty tam jdeš se mnou.

Propojení vděčnosti a odpočtu – Ty mně dáváš sílu, aby Tvé jho netlačilo.

Odpuštění druhým, sobě a “bohu” – s malým, protože jsme naštvaný ne na Boha, ale na boha – on takový není, jen mu nerozumíme.

Koho bys mohl milovat, ubohý člověče, kromě Mne, kromě Mne jediného? Vše, co jsem si od tebe vzal, bral jsem ne proto, abych ti ublížil, ale abys to mohl najít v mém náručí. Všechno, co jako dítě poztrácíš, čeká tu doma na tebe. Vstaň, vezmi mě za ruku a pojď.

OBNOVA

Examen končí vysypaným košem.

Když jdu nakoupit, složitě si vyberu svůj salám, požádám řezníka, aby jej správně nakrájel, zaplatím, tak jej přeci nenechám ležet na pultě.

Zkus se vždy při neradosti zamyslet, kde to je a udělat rychlý Examen, rychle hledej Lásku

AutorHledání radosti