Svět jinýma očima, vidím jiné detaily
V době, kdy jsem se narodila, byl křest vnímán jako něco, co patřilo k narození dítěte a jeho přijetí do rodiny, i když to v mém případě, stejně jako v mnoha jiných, neznamenalo další výchovu ve víře. Zdálo by se, že v takové situaci měl křest pouze formální význam a nic pro dítě neznamenal. Dnes při zpětném pohledu na svůj život mohu s jistotou tvrdit, že křest je nesmazatelné znamení, které můj život poznamenalo, určovalo a dalo mu směr a cíl, i když jsem si to většinou neuvědomovala. Vzhledem k tomu, že jsem byla pokřtěna jako nemluvně, nezažila jsem žádný bouřlivý proces náhlého prozření a obrácení, o jakých jsem slyšela vyprávět některé své kolegy. Můj život teče jako klidná řeka, na níž se tu a tam vyskytnou nějaké ty peřeje, ale ona své vody posouvá stále dál směrem k moři. Jako život většiny lidí, ani můj se přes svůj klidný tok neobešel bez období hledání a tápání. Od dětství jsem se nechávala vést především prostřednictvím literatury. Kolem desátého roku jsem začala o prázdninách spontánně chodit na mše do kostela. Na otázku, co mě to napadlo, jsem neuměla odpovědět tenkrát, ani o mnoho let později. Dnes se domnívám, že díky znamení křtu mě Bůh skrze svého Syna přitahoval k sobě. Jak život plynul dál, prostředí kostela jsem se různě vzdalovala a opět přibližovala. Stopy, které ve mně zanechalo období mých prvních účastí na mších, ale nezmizely nikdy. Nejvíc jsem o Bohu a životě pozemském a věčném přemýšlela v přírodě při dlouhých procházkách. Připadalo mi, že tam jsem s Ním nejvíc. Jak se vody mého života začínaly přibližovat ke svému dolnímu toku, jakoby začaly plynout rychleji. Jakási snaha ten mohutný proud zadržet a jeho sílu nějakým způsobem využít, mě přivedla opět k pravidelné návštěvě mší svatých, přijetí svátosti biřmování a studiu teologie. Biřmování bylo velice silným zážitkem. Jakoby se vody mé klidné životní řeky najednou dostaly do obrovského zdymadla a byly vyneseny vzhůru, aby opět dál plynuly svým klidným tempem, ale o úroveň výš. Od toho okamžiku se něco změnilo. Dívám se na svět jinýma očima, vidím jiné detaily. Cítím zevnitř působení energie, která mi pomáhá tu obrovskou masu vody, která nezadržitelně směřuje ke svému ústí, usměrnit a zregulovat tak, aby byla pokud možno k něčemu užitečná. Moje řeka na své cestě pod zdymadlem se občas vylila z břehů, které její vody v době přívalových či dlouho trvajících dešťů nedokázaly zadržet. Tu a tam přišlo i období velkého sucha, kdy naopak jejím korytem protékal jen slabý pramínek. Několikrát část vod skončila ve slepém rameni. V nové úrovni nad zdymadlem je proud řeky vyrovnaný, nedá se tak snadno vysušit ani rozvodnit. Ne že by se snad vůbec ani na okamžik nenechal vychýlit ze směru, kterým se valí. Stačí ale málo a je zpět ve svém korytu. Proudí určeným směrem a cestou pomůže zavlažovat pole, louky a zahrady. Jsem vděčná svým rodičům za to, že mě dali pokřtít. Znamení křtu mě od samého počátku provázelo cestou po řece mého života, pomáhalo mi proplouvat zrádnými úseky, otevřelo mi cestu k přijetí svátosti biřmování a posléze i manželství. Provází mě neustále a nesu si je na vlnách svého pozemského života až k moři, kam jednou dospěje.
