Skutečný luxus víra, naděje a láska
Pokřtěna jsem byla jako nemluvně 17. 1. 1965 v Praze. Bylo mi něco málo přes dva měsíce a o mém křtu rozhodli moji rodiče, potažmo spíše moje babičky. Obě byly věřící a pravidelně chodívaly do kostela. S rodiči to bylo jiné. Byl mezi nimi dvacetiletý věkový rozdíl. Maminka ve svých patnácti letech po těžké autonehodě prošla klinickou smrtí a její vzpomínky na život po životě byly příliš živé po celý zbytek života. Věřila v Boha, se kterým se setkala. V jeho lásku, milosrdenství a toto prožité vědomí dalo celému jejímu životu nádech klidu a radostného pokoje. S mým otcem to bylo jiné. Jako ročník 1924 byl nasazen na nucené práce do Německa do továrny na výrobu součástek do leteckých motorů. V průběhu války byla továrna vybombardována. Přežili čtyři a při pokusu o útěk k partyzánům byli zadrženi a skončili v koncentračním táboře. Jediný otec přežil, a to jen díky tomu, že ačkoliv vážně onemocněl tuberkulózním zápalem mozkových blan, bylo třeba testovat Albertem Schweitzerem právě vynalezený lék streptomycin. Otec se tak stal první pokusnou osobou, na které tento přípravek zkoušeli. Po dobu jednoho roku mu v nelidských podmínkách, připoutanému jak zvíře řemeny k posteli, píchali dávky léku přímo do míchy v páteři. Díky tomu se lék od roku 1947 dostal oficiálně k pacientům a můj otec se vyléčil. Víru v jakéhokoliv Boha však nadobro ztratil. Ve víře jsem tedy vychovávána nebyla. Ani doba, ve které jsem vyrůstala, nedávala prostor bližšího poznání. Jediné záblesky přicházely od babičky a její sestry, které mě o prázdninách vodívaly na mše. Viděla jsem poprvé bibli a breviář a spoustu prastarých modlitebních knížek a krásných barevných obrázků s Ježíšem a Marií. Od nich jsem se dozvěděla o svém křtu a získala první představy o Bohu. Myslím, že jsem právě díky křtu odjakživa tušila, že v hloubi srdce mám něco jako spojení s něčím ryze čistým a láskyplným. V sedmnácti letech přišla doba duchovního hledání a touhy po naplnění duše Bohem. Poprvé jsem si přečetla Nový zákon a pár kapitol ze Zákona starého. Myslím, že především díky křtu na mě dýchla přítomnost Krista, jako bych našla něco duši milého a ztraceného, co ve mně ale vždycky bylo. Kristus poprvé naplnil prázdnotu mého srdce, i když vstoupil jen po špičkách. Dokonce se mi v té době zdál sen, kdy jsem naprosto bytostně cítila jeho přítomnost a nezměřitelnou touhu po splynutí s ním. Zřetelně jsem si uvědomovala, že na mě čeká a nabízí vše, prožitky odpuštění všeho, naprosté přijeti, splynutí v jednotu, a já po něm toužím celým svým srdcem. Ve snu se mnou komunikoval a přitom odcházel a já běžela za ním a nechtěla jsem o něj přijít, cítila jsem, že život má smysl jen s ním. Nevím, jak jsem na tyto prožitky pak mohla na roky zapomenout. Vzala jsem si nevěřícího manžela, porodila děti, dvacet let podnikala v rodinné firmě a život byl jeden veliký letící tryskáč za prestiží, za bohatstvím, za uznáním a v hloubi duše za láskou a všemi skrytými hodnotami, které když člověk má, bere je za přirozené a ani je nevnímá.
S mnohem větší intenzitou jsem se vrátila ke Kristu asi před pěti lety, kdy se můj život ze dne na den radikálně změnil. Vše staré, co jsem žila, zemřelo a já začala žít zcela znovu od začátku. Byl to v podstatě můj duševně znovu obnovený křest, kdy jsem všechny žebříčky svých hodnot změnila. Pochopila jsem, že jsem se dvacet let hnala za přeludem věcí, které jsou všechny pomíjivé, cítila jsem najednou obrovskou vnitřní samotu uprostřed luxusních věcí, luxusních dovolených a všeho přepychu, který mi kde kdo záviděl. Začala jsem se více modlit a znovu hledat Krista, potřebovala jsem jeho pomoc, aby u mě obnovil pojem skutečných hodnot, víry, lásky a naděje. Zjistila jsem, že trpělivě čeká na každou lidskou duši, která za ním přijde a znovu uslyší jeho hlas, aby spojila svou lásku s tou jeho vůči Otci, a tak překlene most ke svému uzdravení. A tak jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce, tak já nastoupila cestu nového života v pokoře, v lásce, s pomocí bližním, s nadějí, s vírou, s odvahou, s radostí, s úsilím dozvědět se co nejvíce, studovat co nejvíce a být co nejblíže Trojici už tady na zemi. S myšlenkou na křest jsem si uvědomila, jak jsem vděčná, že proběhl a dal základ mému budoucímu životu a hledání jeho smyslu stejně jako jeho Tvůrce. Bytostně jsem ale toužila takovýto podobný slavnostní okamžik prožít s plným vědomím. Umožnilo mi to biřmování, které jsem absolvovala letos 19. května v Chrámu svatého Vita. Ačkoliv od mého křtu uběhlo čtyřicet osm let a prožila jsem ho zahalena závojem nevědomosti prostého nemluvněte, je pro mne křest základem mé každodenní existence, kdy jsem přijala Krista (a byla především Kristem přijata) a přebývám v něm, ať dělám cokoli. Vím, že prostřednictvím něj Bůh promlouvá k mému srdci. Kristus říká: Dívej se na mne, mluv ke mně a naslouchej mi, jsem Pravda sama, jsem Život sám, a kdo mě následuje, jde kupředu cestou světla, kdo přijímá pravdu, žije v Pravdě, kdo mě přijímá, dostává Život věčný. Kdo je se mnou spojen, je spojen s nezměrnou láskou k Bohu, k bližním i sám k sobě se zřetelem k věčnosti. Ten dostane milost a spásu a všechna bohatství nebe.
