Křest mi otevřel dveře Boží lásky
Křest je pro mne vyvrcholením lidského obrácení, a proto chci psát tuto práci o své konverzi. Před šesti lety (v r. 2002) mi byla udělena svátost křtu. Byla jsem již plnoletá a jako téměř každý mladý člověk jsem hledala a toužila po změně. Křest jsem vnímala a dosud vnímám jako vyjádření této touhy, kterou jsem předtím nedovedla pojmenovat – touhy přilnout ke Kristu a být součásti velké Boži rodiny. Zárodky touhy po Kristu jsem však vnímala již dávno předtím. Jako osmileté dítě jsem jednou doma objevila bibli, a tak jsem ji čítávala a modlila se a postupně jsem začala tajně chodit do kostela. Jednou se mi ale bohužel stalo, že jsem v kostele potkala své spolužáky, kteří se mi vysmáli, protože jsem tam nepatřila. Bylo mi to líto, a tak jsem do kostela raději přestala chodit. Přesto jsem cítila, že Bůh mne zavolal mým jménem a touha mu odpovědět byla stále větší. Když mi bylo 15 let, přihlásila mne moje matka na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. To znamenalo opustit naše malé slovácké městečko plné (většinou prázdných) tradic a přestěhovat se do města středoškoláků. Prvý rok byl pro mne skutečně těžký. Jsem spíše rebelský typ, který nerad hned se vším souhlasí a gymnázium spolu s domovem mládeže představovalo tuhou a přísnou výchovu. Vztekala jsem se a hádala s vychovatelkami a chtěla jsem tento ústav opustit a odejít někam, kde by člověk mohl prožívat naplno svou svobodu. Do jaké míry pro mne bylo těžko přijmout řadu nesmyslných nařízení (jako např. povinnost zúčastnit se školní mše svaté, aby byl plný kostel před arcibiskupem atd.) a doslova buzerace některých osob, do té míry jsem nalezla přátelský a rodinný kolektiv mezi spolužáky a spolubydlícími. Navzdory protivnému režimu jsme všichni táhli za jeden provaz a chovali se k sobě úplně opačně než naši představení k nám. Někteří moji spolužáci mne opět přivedli na myšlenku křtu. Nejdříve jsem si chtěla ověřit, do čeho vlastně jdu, a tak jsem začala chodit na informativní schůzky se spirituálem, které postupně přešly v podobu přípravy na svátost křtu. I když jsem vždy tvrdila, že věřím v boha, nevěděla jsem vlastně v jakého, a zjistila jsem, že to asi není ten křesťanský. Protože jsem rozumově nedokázala vyvrátit nebo vysvětlit jeho existenci, začala jsem se modlit, aby se mi sám dal poznat. Jednoho dne jsem skutečně pocítila jeho dotek. Plná radosti jsem začala očekávat svůj křest, na který jsem se připravovala ještě dva roky. Po křtu jsem začala žít plným křesťanským životem a byla jsem šťastná. Křest mi totiž dal velkou naději v život. Křest pro mne znamená být částí mystického těla Kristova, žít v Duchu a nechat se prostupovat Boží láskou. Jsem ráda, že jsem prožila obrácení, i když na konvertity bývá občas pohlíženo spatra. Z vlastní zkušenosti totiž vím, jaký je život před obrácením a jaký je po obrácení. Vím, že křest je počátek, který vede ke šťastnému konci. Křest mi otevřel dveře Boží lásky. Až jednou budu svým dětem předávat víru, vím, že jim mám otevřít právě tyto dveře.
