J

Jízdenka na cestě za Bohem

Řád, smysl a krása liturgie

Byla jsem pokřtěna až v dospělosti jako konvertitka dne 14. 4. 2001 v Praze v kostele sv. Cyrila a Metoděje. V den křtu jsem si asi ještě plně neuvědomovala význam svého rozhodnutí.

Upřímně řečeno moje víra v Boha byla jen jakousi mlhavou představou o někom nad námi. Byla spousta věci, které mi vadily, připadaly mi přinejmenším zvláštní. Bůh ano, ale proč ta církev? Proč tolik rituálů okolo? I přes roční přípravu ke křtu, která probíhala asi jednou týdně, jsem měla spoustu nejasností.

Na jedné straně jsem věděla, že Bůh existuje, na straně druhé mě děsilo to, že se některých rituálů budu účastnit (např. líbání kříže). I přes to, že se mi na každou otázku dostalo odpovědi, některé věci byly pro mne zvláštní. Vždyť‘ i samotné pokleknutí není ve společnosti běžné. Moc mně pomohlo, že přípravu na křest se mnou absolvovala ještě jedna slečna v mém věku. Měla jsem možnost porovnat své pocity a obavy s jejími.

Samotný křest, jenž proběhl na Velikonoční vigilii, byl pro mne silným zážitkem. Měla jsem pocit velké radosti z toho, že budu patřit do rodiny Božích dětí. Zdaleka jsem si však neuvědomovala, jak moc bude postupem času tento krok ovlivňovat dílčí úseky mého běžného života.

Po pár měsících pokřtil kněz i mé děti. Při křtu jsem měla pocit, že pro ně dělám to nejlepší. I nyní byla celá liturgie pro mě silným zážitkem. Myslím, že silnějším než můj vlastní křest. Předala jsem děti pod Boží ochranu.

A Bůh v mém srdci začal konat. Bylo to nenápadné, jako hlas svědomí. Krůček po krůčku jsem začlenila Boha do svého života. Zprvu jsem si nedokázala představit, že půjdu každou neděli do kostela, že zařadím modlitbu do svého běžného života. Když se ohlédnu zpět, vidím spousty věci, kterým jsem nerozuměla a byla jsem přesvědčená, že do mého života patřit nebudou. A nyní liturgie, která mi přišla zdlouhavá a plná divných gest, je pro mě něčím, co má řád, smysl a krásu. Křest je mou jízdenkou na cestě za Bohem. Cesta, na kterou jsem se vydala, nevede jen pěknou krajinou, má i svá temná údolí, ale je cestou na to nejkrásnější místo, co existuje.

AutorHledání radosti