Bůh už pro mě není neurčitá vyšší pravda
Mám-li se upřímně zamyslet nad svým křtem a významem, jaký pro mne má, nevyhnu se vzpomínkám. Například na to, jak jsem ve svých čtrnácti letech, ještě v době reálného socialismu vyplňovala dotazníky a zvažovala, jestli by nebylo moudřejší křest zatajit. Vybavila se mi vzpomínka na maminku, s jakou radostí o křtu mluvila. Bylo to nečekané, vzhledem k tomu, že nás vychovávala spíše v úctě k nějaké neurčité vyšší pravdě, než ve víře v Boha milujícího. Církev byla v naší rodině chápána jako instituce na křtění dětí, a tím zpřístupnění toho vyššího. Křest je pro mne i dnes zpřístupnění, otevření dveří do nebe. Později mi začalo připadat nesmyslné všechno, co se zrovna nejmenovalo Beatles a nemělo to růžovou nebo oranžovou barvu. Smysluplné byly wranglerky a botaska přes rameno. Ale to záhy vyčpělo a já připustila, že některým věcem v životě nerozumím a že i ony mohou být důležité. Křest pro mne zůstává tajemstvím. Přišlo období vnitřního hledání, které se mi dnes jeví trochu jako bezstarostný tanec uprostřed minového pole. Trvalo to dvacet let a přežila jsem to. Šrámy nemá smysl počítat. Bůh mi zůstal věrný i tehdy, když jsem byla okouzlena jinými bohy. Myslím, že mě má rád ať jsem pokřtěná nebo ne, a přece, křest vnímám jako Jeho milost. Poté, co jsem se seznámila s mnoha duchovními systémy, jsem usoudila, že potřebuji najít svého guru. Po roce usilovného hledání jsem dospěla k ohromujícímu zjištění – chtěla jsem, aby to byl Ježíš. Sice jsem mu vůbec nerozuměla, ale byla jsem s Ním nějak v bezpečí. Křtem jsem u Krista, svým způsobem Mu patřím. Poprvé v životě jsem otevřela bibli. Četla jsem velmi pozorně, pěkně od začátku, přečetla jsem ji celou a hledala v ní nauku mého učitele. Zdálo se mi, že Starý zákon určitě nebyl o Ježíši, protože tam bylo příliš mnoho krutosti. Těšila jsem se, že v evangeliích konečně dostanu učení, které hledám, a když jsem je četla poprvé, měla jsem dojem, že se stala chyba v tiskárně, která vytiskla čtyřikrát totéž. Hledala jsem nauku a dostala příběh. Brzy nato se narodila má nejmladší dcera a já si vzpomněla na instituci, která křtí nemluvňata. To byla příležitost poznat sdružení, které Ježíš založil. Navštěvovala jsem pilně každý týden výuku na faře. Písmo svaté časem přestalo být nesrozumitelné, s pomocí Boží a církve Kristovy jsem objevila modlitbu a díky homiliím našeho pana faráře jsem dostávala několikrát týdně ujištění, že Bůh mě má rád. Křest je pro mne jistota, že jsem uvnitř. Už nejsem hledající bezdomovec. Žiji uvnitř těla Kristova a to je nekonečně víc než všechny nejučenější nauky světa.