U van Eycka svět přichází k Beránkovi.
V této reinterpretaci Beránek přichází k lidem a nese je.
Teologicky je to posun, ne popření:
- Jan 1,29 neříká, že Beránek jen čeká na oltáři,
ale že „snímá (nese, odnáší) hřích světa“.
→ nese konkrétní lidi, ne abstraktní vinu. - Rozlišení biskup × zedník mizí, protože: „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“ (Řím 3,23)
a zároveň
„Bůh nechce, aby někdo zahynul“ (2 Petr 3,9). - Beránek nenese instituce ani role,
ale lidi v jejich křehkosti.
Tato změna tedy říká obrazem:
Spása není odměna za postavení, ale dar pro každého.
A ještě hlouběji:
Ne my neseme Beránka (svou zbožností),
ale Beránek nese nás.
To je evangelium přeložené do obrazu.
AutorHledání radosti
