Jsem obecně špatný čtenář. Než se k něčemu dokopu, trvá to. Ale když mě knížka zaujme, pak jí hltám. A to se přesně teď stalo. Baví mě to celé. Jsem někde za půlkou a vždycky se na to těším. Není kousek, který by mě nudil. Není to žádná sladká teologie, pocukrované floskule, ale syrový život. Vztah Bůh-člověk je tam popisovaný bez patologií a karikatur a přitom svobodně pro každého. Ježíš tam není jako superhrdina bez pochybností, ale jako Bůh i člověk. Jeho lidská přirozenost je tam popisovaná úplně normálně (jak říkala jednou Katka Lachmanová: „Ježíš třeba normálně chodil na záchod. Ale někteří lidé s tím mají problém, tak by si nejraději přáli, aby tam, kde Ježíš vykonal potřebu, alespoň vykvetla lilie.“). Možná tohle je moment, který mě tam zaujal nejvíc – Getsemany a ukřižování, Ježíšovo prožívání, opuštěnost a nevyslyšená modlitba. Autor se to nebojí pojmenovat.
A už se zase těším, až na to budu mít chvilku si k té knížce sednout.
Prokope, děkuji za recenci …
