Čas nemůžeme zastavit, ani vrátit, ani posunout.
Ale můžeme jej vnímat a prožít.
Prostor mnohdy můžeme změnit nebo dokonce úplně opustit.
Možná tedy není potřeba dávat si další předsevzetí.
Možná stačí udělat malý posun: dát si každý den o trochu víc prostoru a nespěchat s časem.
Zastavit se dřív, než odpovíme.
Zůstat o chvíli déle, než odejdeme.
Nechat věci chvíli být.
Protože nový den nezačíná změnou kalendáře,
ale okamžikem, kdy si dovolíme být opravdu přítomní.
Na našem setkání jsme začali tématem čas a prostor.
Přemýšleli jsme nad různými možnostmi: být ve správný čas na správném místě,
ve správný čas na nesprávném místě,
v nesprávný čas na správném místě
i v nesprávný čas na nesprávném místě.
Druhý den jsme prošli koloběh života – od zrození, přes dětství, dopoledne života plné síly,
poledne, kdy člověk dává a slouží,
odpoledne, kdy přichází pomalé loučení,
až k večeru života a smrti.
Tento obraz nás vedl k hlubšímu vnímání času.
Po obědě jsme si položili otázku:
Co bychom dělali, kdybychom vyhráli sto milionů?
Co bychom změnili – a co bychom naopak nezměnili?
Večer jsme společně zjišťovali, že mnohé z toho nejdůležitějšího by se vlastně nezměnilo.
Výhra sto milionů může možná zjednodušit život,
ale to, co máme uvnitř, nezmění.
A dnes si možná víc uvědomujeme slova z druhého čtení:
Bůh se stal člověkem a zemřel na kříži,
abychom nedostali jen sto milionů,
ale mnohem víc – život, který nemá konec.
