Jestliže totiž odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí také vám váš nebeský Otec; ale když lidem neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše poklesky. Mt 6, 14-15
V originále (řecky) je to formulované tak, že nejde o „když něco nezvládneš, Bůh ti to spočítá“, ale o stav srdce, které odmítá pustit druhému, a tím se samo zavírá Božímu odpuštění.
Co tam je v originále
Mt 6,14–15 (řecky):
- ἐὰν γὰρ ἀφῆτε τοῖς ἀνθρώποις τὰ παραπτώματα αὐτῶν, ἀφήσει καὶ ὑμῖν ὁ πατὴρ ὑμῶν ὁ οὐράνιος·
- ἐὰν δὲ μὴ ἀφῆτε τοῖς ἀνθρώποις, οὐδὲ ὁ πατὴρ ὑμῶν ἀφήσει τὰ παραπτώματα ὑμῶν.
Klíč je ve slovese ἀφίημι (afíémi) – doslova „pustit, nechat jít, propustit, uvolnit“ (jako když někoho pustíš z vězení nebo pustíš dluh).
Takže nejde jen o „mít hezký pocit odpuštění“, ale o rozhodnutí nechat to jít z ruky (a nenechat to dál řídit svůj život).
Proč to neznamená „když to nedokážu, Bůh mi neodpustí“
1) Ježíš mluví o „neodpustit“ jako o postoji, ne o neschopnosti
Věta je postavená na podmínce: „jestliže odpustíte / jestliže neodpustíte“.
To druhé („neodpustíte“) v běžném biblickém smyslu znamená spíš:
„nechci pustit“, „držím to jako zbraň“, „odmítám uvolnit“, ne „nedokážu to hned cítit“.
Jinými slovy: Je rozdíl mezi
- „Pane, já to neumím, pomož mi“ (otevřené srdce), a
- „Ne. Já mu to nepustím.“ (zavřené srdce).
Ježíš varuje před tím druhým.
2) Celý Otčenáš je modlitba chudých – ne výkonných
V Otčenáši prosíš: „odpusť nám…“ – už to samo říká, že přicházíš jako někdo, kdo potřebuje milost.
Kdyby Ježíš učil: „kdo nezvládne odpustit, je odepsaný“, tak by tím popřel tón celé modlitby.
3) „Neodpouštím“ zavírá ruce – a kdo má zavřené ruce, nemůže přijmout dar
Tohle je ta nejpřesnější logika textu:
když držím křečovitě svůj nárok na odplatu, tak si neumím nechat odpustit – ne proto, že by Bůh byl malicherný, ale protože odpuštění se přijímá stejným srdcem, jakým se dává.
Je to podobné jako: kdo odmítá být smířlivý, ten zároveň odmítá žít ze smíření.
Praktický „test“, který to dobře rozliší
Když řekneš:
- „Bože, nedokážu odpustit. Ale nechci v tom ztvrdnout. Pomoz mi udělat aspoň první krok.“
→ to je už otevřenost a právě tam Boží odpuštění působí.
Když řekneš:
- „Bože, odpusť mně, ale jemu ne. A nechci o tom ani slyšet.“
→ to je ten postoj, před kterým Ježíš varuje.
