Jmenuji se Jakub Žákavec. Jsem římskokatolický kněz, který prošlapává cestu České misie. Mou inspirací jsou dělničtí kněží ve Francii. Pracuji ve společnosti DelpSys a působím v níže uvedených farnostech.
Velkou oporou na mé cestě je hledání Radosti. Pokud bys chtěl/a posílat moje přípravy na promluvy, stačí se jen přihlásit. Když Ti nepřijde do pár dní žádný mail, zkontroluj spam a hormadnou poštu.
Kde sloužím pravidelně mši svatou?
Níže uvádím, kde sloužím pravidelně. Prosím, zkontroluj si aktuální stav proklikem na dané místo:
- neděle 18:00 Tě zvu na mši svatou v kostele Panny Marie Sněžné na Jungmannovo náměstí
- pondělí 8:00 Tě také zvu na mši svatou v kostele Panny Marie Sněžné na Jungmannovo náměstí a poté zpovídám v Pasovské kapli až do 11:55 – vzadu v kostele po příchodu vpravo a zase vpravo.
- úterý 6:15 Tě zvu na mši svatou kostele svatého Ignáce na Karlově náměstí a poté do 7:30 zpovídám vzadu v kostele ve zpovědnici (mimo července a sprna)
- sledujte akce na Fortně, kde jsem moc rád člověkem Fortny.
- v kostele Panny Marie Královny míru na Lhotce sloužím jednou za čas nedělní mši svatou
Mohu pro Tebe něco udělat?
Hezký den, děkuji za důvěru, se kterou se na mě obracíš. Rád Ti pomohu, pokud to bude v mých silách. Pro zjednodušení a zrychlení komunikace prosím využij níže uvedených odkazů. Věř, bude to v tento okamžik rychlejší než telefon.
Napište mail:
Česká misie může být chápána jako nízkoprahová kategoriální pastorace pro lidi, kteří se z různých důvodů nevejdou do běžného farního provozu: z církve vypadávají, ztratili kontakt, mají zranění nebo otázky, anebo se kolem víry teprve opatrně pohybují a klasické církevní prostředí je pro ně příliš vysoký práh.
Inspirací může být francouzská zkušenost dělnických kněží (prêtres ouvriers), kteří nevycházeli z toho, že lidé mají nejprve přijít do kostela, ale sami vstupovali do jejich světa – zvláště do prostředí dělníků, práce, sociální nejistoty a odcizení od církve. Šlo o misijní odpověď na odkřesťanštění Francie a snahu být s lidmi tam, kde skutečně žijí, ne až ve chvíli, kdy překročí práh farnosti.
V českém prostředí by tedy Česká misie nebyla jen „další aktivitou pro věřící“, ale spíše mostem: mezi církví a lidmi na jejím okraji, mezi osobním doprovázením a konkrétní pomocí, mezi duchovní službou a citlivým porozuměním lidské situaci. Jejím kořenem je zpovídání, duchovní vedení a práce s vinou, odpuštěním, pravdou o člověku, nadějí a růstem; zároveň ale také schopnost přemýšlet systémově – co lidé skutečně potřebují a jak nastavit službu tak, aby dlouhodobě fungovala.
Česká misie by proto mohla být místem, kde se církev učí nečekat pouze za zdmi, ale vycházet vstříc: lidem po rozchodu s církví, lidem zraněným, hledajícím, nepraktikujícím, pochybujícím, osamělým nebo těm, kteří se k víře neumějí přiblížit běžnou cestou. Nejde primárně o „lepení děr“, ale o promyšlenou službu, která spojuje duchovní doprovázení, život společenství, formaci nových kněží i nové strukturální uvažování o misii.
Jednou větou: Česká misie je pokus o církev s nízkým prahem – církev, která lidem na okraji nejprve naslouchá, sdílí jejich svět a teprve z této blízkosti nabízí duchovní doprovázení, smíření, naději a cestu dál.
