A nakonec jsem vymyslela.
Člověk snadno sklouzne k tomu, aby směřoval svou pozornost na černoty a pavouky a netopýry. Zahltí si s nimi hlavu a nezbude mu v ní už místo na nic jiného.
Jenže každá náročná situace má nakonec nějaké řešení.
Černotu umyjete, pavouka zašlápnete a netopýra připravíte o jeho echolokační orgán a vyplašíte ho v těsné temné jeskyni.
Naopak ty krásné maličké věci, které se nám každý den dějí, jsou to nejdůležitější.
Ty si chceme pamatovat, ty chceme sdílet s druhými.
Z nich se bude skládat náš život, až budeme klepat na nebeskou bránu.
AutorHledání radosti
